Protože jsem holka zlobivá, a víc než škola je pro mě přednější práce ( rozuměj peníze.. ) , dodělávala jsem si na konci prázdnin klasifikaci. Pfú. Matika. Děs. Běs. Protože mám vždycky na všechno dost času a termíny, které bych měla dodržet mi nic neříkají, jsem se na to pěkně vybodla. Přiznávám. Ten den ráno jsem na sebe byla hrozně naštvaná, a slibovala si, jak už nikdy nenechám zajít tak daleko a.. Ten den mě zachránila vlastně náhoda.. Jako přísedící profesor byl totiž krásný mladý profesor, říkejme mu třeba pan H. Je to příběh sice už dávný, avšak já i pan profesor H. jsme si ho moc dobře pamatovali. Bylo to ve druháku, já na první pohled nezkažená studentka s kraťásky až někam ke krku, pan profesor klasicky znuděný profesor matematiky a fyziky, který dostal to břemeno, jet se studenty na ročníkovou cestu někamsi. Jelo se vlakem, trvalo to dlouho, ale ani mě ani jemu to očividně nevadilo. Myslím si, že ho fakt upřímně bavilo vyměňovat si pohledy, víc než neslušné.. Protože jsme všichni výletníci měli jeho telefonní číslo, pro případ, že bychom se ztratili ( ??? ) , nebylo těžké mu " omylem " poslat SMS zprávu o tom, jak to dnes panu profesorovi sluší, viď Lucko.. A zahrát potom divadlo o tom, jak se moc omlouvám, že jsem si spletla příjemce zprávy, bylo víc než jednoduché.. Pravdou je, že věkově jsme od sebe nebyli víc než 10 let.. A tak.. Se TO stalo.. Kdo si myslí, že se to dnes na školách neděje je buď utopista anebo hlupák.. A tak jsem vyvázla se 4 z matematiky..
A teď je to tu zas...
Fakt nevím, CO VŠECHNO se mi bude muset stát, abych se svým přístupem alá " Času je dost.. A popřípadě se to - NĚJAK UDĚLÁ! " skoncovala... Fakt mě to štve, vím o tom, ale neumím s tím přestat.. Chápete, co myslím? Možná je to tím, že jsem to zatím vždy NĚJAK udělala, ale mám takovej pocit, že navždy to asi nepůjde..
Žádné komentáře:
Okomentovat